Sezóna 2 – Díl sedmý: Kateřina klepe na nebeskou bránu, Anna vyhlašuje třetí pokus o syna

„Anno, nevyvedl jsem tě nahoru, abys vyjadřovala své názory nebo se hádala s těmi, kdož jsou nejblíž trůnu.“

Když Thomas Boleyn řekne A, Anna Boleynová si obvykle myslí B. Leč porodit královského syna může jen ona…

Královnu Annu značně otravují noční můry, tu se vidí nahrazena, tu zas upálena. Nepřetržitě tlačí Jindřicha k tomu či onomu, patrně ze strachu z nezmara Kateřiny Aragonské, která se vedle věčně kyselé Anny chovala jako královna s velkým K a které by se Anna přirozeně skrz krále ráda zbavila. A ač si na tanečním parketu, oba ovínění, nostalgicky připomenou staré dobré chvilky, jejich vztah pomalu chladne a chladne, až Anna zcela ztrácí sebemenší kontrolu nad svým mužem.

Jindřich je zpupnými a drzými Francouzy natolik konsternován, že zažívá slabé chvilky a mírně tíhne k náruči Řím, kde staří lišáci mezi kardinály podobným průběhem nejsou zrovna zaskočeni. Zároveň je mu díky Cromwellovi a  Thomasi Boleynovi podstrčen pod nos tlustošpalek drobných náboženských krádeží a leváren, táhnoucí se až někam k Jindřichovým pradědečkům. Král reaguje zavíráním nejrůznějších opatství a klášterů po celé Anglii a konfiskuje tamnější spisy, především ty nemoderní a nevyhovující.

Král Jindřich v rámci jednoho z čím dál častějších ryze pánských výletů, které Anna na rozdíl od vévody ze Suffolku a spol. dost špatně nese, zabloudí až do paláce sira Johna Seymoura a jeho rodu, kde držitel trůnu a jeho kumpáni celou noc popíjí a klevetí o ničem. Avšak zároveň je okouzlen tamnější mladičkou lady Jane Seymourovou, která je – jaké překvapení – při první dobré příležitosti povolána ke dvoru poskakovat kolem čím dál nesnesitelnější Anny, kterou musí přes jejího bratra George krotit i učebnicový ničema, vlastní otec Thomas.

To, co si konkubína Anna tak vehementně přála, nakonec paradoxně přišlo samo. Téměř nezničitelná exkrálovna Kateřina po letech v mizerném vyhnanství umírá – zdá se spíše z psychických nežli fyzických důvodů, neboť vidí i to, co není – a loučí se se svými blízkými, včetně krále. Její věrná služebná Elisabeth, jenž několikrát odmítla návrat ke dvoru, okamžitě nato páchá sebevraždu oběšením.

Thomas Boleyn se po čase dozvídá o ostré intervenci mezi Annou a Cromwellem, který Boleynovi přijde jednoduše příliš vlivný na to, aby si na něj jeho dcera takovým způsobem otevírala ústa. Anna však otcovo kázání zcela otupuje tvrzením, že je znovu v jiném stavu, očekávaje kýženého syna. Boleynovci se dočasně opět tetelí blahem.