Sezóna 4 – Díl první – příliš mnoho povyku pro jednu (hloupou) královnu

Definitivní konec Boleynů a Cromwellů v Albionu. Momentální hitparádou dvora naopak logicky stoupají Howardové. Po důsledné čistce na konci třetí série se hlásí o slovo nová generace dvořanů.

Král Jindřich VIII. sebevědomě představuje svou snad ještě dítěcí choť Kateřinu Howardovou vrchnímu služebnictvu. Zlí jazykové by mohli namítnout, že s takovou seancí musí mít král tehdy nejvlivnějšího ostrova na zeměkouli po třiceti letech kralování a čtveru střídání královen nepřeberné zkušenosti. Ano, všichni budoucí smilníci, pleticháři, kverulanti a zrádci se právě sešli v jediné místnosti. A neopomíjejme francouzské vyslance, vždy připravené pohořet na nějaké dobrodružné milostné aférce s dvorní dámou. Aktuálním případem je jistý Lord Surrey alias Henry Howard, kontroverzní poet, chlap jak hora a nejspíš budoucí paličák.

Královna Kateřina se chová jako intelektem ne mnoho obdařené děcko, tedy úměrně svému věku. Jak už to v podobných případech bývá, vnímají to všichni vyjma spokojeného krále. Tím pádem to tedy nesmí vidět nikdo – leda že by toužil skončit o hlavu kratší, či vlečen kolem Londýna za vozem. Jindřich si totiž dál popravuje nebo naopak omilostňuje podle toho, kterou nohou zrovna vstane z lože. Říkejme tomu třeba výsada krve z nejmodřejších.

Ne náhodou však umí Kateřina tak kvalitně zaútočit na královské libido – jedna z jejích nově nabytých služebných (poskokyně královničce přibývají téměř tak svižně jako šaty, tituly, hrady a šperky) ji v podstatě vydírá, protože na ni má nějakou sto let starou sexuální špínu. V podstatě i samotná sexuální orientace jedné z nejdivočejších královen v seriálu zůstává momentálně nejasná. Celkem bezpřekvapivě ji nesnáší i jízlivka Marie, nejstarší Jindřichova dcera a rozporuplná památka ještě po Kateřině Aragonské. Ale co? Vždyť král je právě teď její krotký beránek a panství po mrtvých ze třetí sezóny jí padají do horkého klína v podstatě samy.

Francouzům se nějakým způsobem daří na moři provokovat Angličany natolik, že se celý žabomyší spor nějakým způsobem proháčkuje až před krále. Docela už hladoví po válce a jeho pařížští vyslanci to moc dobře vědí. Přesto se vracejí s mírovou náladou – a nabídkou na další pokrevní přátelství pomocí sňatku. Jindřich teď moc dobře ví, že ho vzrušuje v první řadě něco jiného: infantilní královna schopná rochnit se s poddanými v pravém anglickém blátě. Co ale neví, že není pod vlivem královniných hormonů sám. A frustrovaného krasavce Thomase Culpeppera žene kupředu smělost mládí…