








„Pane, nemluvili jsme spolu tak často a tak dlouho, jak jsme měli. Často jsem se věnoval jiným věcem. Kdybych chtěl odpuštění, měl bych o něj prosit. Ale za vše, co jsem udělal a co ještě musím udělat, nemohu žádat odpuštění. A přesto myslím, že nejsem zlý člověk. Zlí lidé se modlí hlasitě, hledají pokání a myslí si, že jsou nebi blíž než jsem já. Neuvidím nebeskou bránu, bože. Ani od tebe neuslyším nebeská slova spasení. Viděl jsem věčnost, přísahám. Ale byl to jenom sen a ráno bylo všechno pryč. Jen já sám vím, co jsem zač a svou ubohou duši nechám tvé schovívavosti. Jsem si plně vědom, že z tvých laskavých rukou si nic nezasloužím…“
– Thomas Wolsey před sebevraždou bilancuje, jaký smysl měl vlastně jeho život.
Přečíst celé