Díl sedmý: Mor na ty vaše příbytky!

„Evropu obchází strašidlo, kterého se bojím víc, než moru. Skutečná nemoc, co se jí šíří, nakazila tisíce lidí. Mluvím o nemoci LUTERÁNSTVÍ…“

Prostor pro náboženský fanatismus tu bude patrně vždy a všude.

Na britské ostrovy se po desetiletích klidu vrací mor, pravděpodobně Černá smrt. Zprvu se tak děje poměrně nenápadně, kdy na svém panství ve Warwickshire umírá William Compton. Williama přitom upřímně oplakává jak jeho manželka, Anna z Hastingsu, tak homosexuální či nejméně bisexuální Williamův milenec Thomas Tallis, neobyčejně nadaný hudebník z Jindřichova dvora. Anna samotná se při poslední interakci se svým mužem nakazí a záhy následuje jeho rychlou a smutnou cestu.

Thomas Wolsey zneužívá sílícího řádění moru a „pro jejich dobro“ vykazuje řadu svých nepřátel, mj. Thomase Boleyna a vévodu z Norfolku, ze dvora na venkov. On i Anna Boleynová nakonec přijdou do bezprostředního styku s nemocí, ale oběma se „díky Bohu“ podaří smrtce vyklouznout. Král Jindřich je bezbranností své domoviny vůči nemoci natolik šokován, že je ochoten vyzkoušet každou hloupou či méně hloupou obrannou proceduru. Dlouhé dny tráví osamocen v kobkách naprosto nehodných krále, až se nakonec dovídá, že Londýn a Anglie jako taková je bez jeho nebo Wolseyho přítomnosti u kormidla prakticky uvržena v chaos. Kdysi životem kypící londýnské ulice jsou teď přeci dlážděny horami doutnajících těl a to ke všemu zásluhou něčeho tak nevysvětlitelného, že za to může snad jen Bůh…

Před touto mizérií však Jindřich stihne vyslat dva mladé a řádně drzé právníky do Itálie, aby Papeži Klementovi VII. nějakým způsobem vysvětlili, že nebude-li akceptována jeho žádost o rozvod, pomůže si z celé lapálie po svém. A protože se k relativně počestnému papeži ze všeho nejdříve dostane informace – díky zhrzené Kateřině Aragonské – že za tím nestojí nic než chtíč a jedna malá mazaná Anna Boleynová, celá situace se pro Jindřicha, přestože má po nouzovém paktu s Francií v Evropě vojensky navrch, opakovaně značně komplikuje.