Sezóna 2 – Díl devátý: Kterak popraviště zacákala krev bohémských smilníků

„A přitom já jediný jsem vinen!“

Smrti vyklouznuvší Wyatt Earp nepochybně zemře jako umělec stíhaný vlastním svědomím.

Ať už to je či není pravda, Jindřich se dovídá, že Annino potracené dítě bylo zároveň znetvořené, což je v čarodějnické staré Anglii vnímáno jako velké prokletí Boží. Boleynovi se tímto definitivně pakují ze světel ramp a s mrzutostí sledují, jak jiné rody spokojeně a poslešně sbírají zbytky po v minulých epizodách pozavíraných opatstvích. Dravého Edwarda Seymoura, syna Johna Seymoura, čeká naopak cesta vzhůru. Zároveň dochází k první vážnější fyzické konfrontaci mezi duševně zoufalou Annou Boleynovou, pozvolna mířící mimo Jindřichovo lože, a Janou Seymourovou, která do něj naopak kráčí mílovými kroky, kdy Jana inkasuje od Anny nepěknou facku. Anna též opakovaně atakuje uhlazeného kliďase Cromwella a poprvé si veřejně vyskakuje i na Jindřicha, konkrétně jeho mužnost. Ani Cromwell ani král z okaté konkubíny nahnáno ovšem nemá, naopak dlouhodobě systematicky konspiruje se svým kolegou na druhé straně kanálu, moudrým císařským velvyslancem Eustachem.

Thomas Boleyn daleko za hranicí slušnosti – jak je u něj ostatně zvykem – atakuje Annu, aby udělala na nadcházejícím „mezinárodním“ večírku, kde se to jen hemží důležitými Francouzi, Španěly a Italy, libovolný rozruch mířený proti Francouzům. Což se jí daří a to tak, že velmi. Jindřich je nanejvýš vytočen Eustachovým vzkazem od císaře Karla V., který v zásadě říká, že se spokojí s ženským následníkem ostrovního trůnu, pakliže král není s to zplodit chlapce.

Protože byl král v příšeří informován pilným práskačem o dlouhodobé nevěře své choti (on může, ona nesmí; vítejte ve středověku), dávají se pod taktovkou Thomase Cromwella a Richarda Liche do chodu tvrdé procesy s tvrdým ponaučením. Anna Boleynová brzy nato putuje do žaláře v Toweru, kde čeká na svou smrt upálením či setnutím hlavy a zároveň sleduje smrt pěti svých údajných milenců včetně Annina bratra. Paradoxně vyjma Wyatta Earpa, kterému se – pravděpodobně přes konexe u mocného tyrana Cromwella – podařilo z procesu vyváznout s hlavou na krku, ačkoliv pravděpodobně jako jediný z odsouzených páchal hříchy s Annou. Vzpomene na to ve svých verších, které zaznívají v samotném závěru s přehledem nejdramatičtější a nejčernější epozody druhé řady.