Historické drama o osudech britského panovníka Jindřicha VIII. a jeho žen a milenek. Strhující středověké prostředí opředené neomezeným vlivem katolické církve, krutý panovník a vášnivé milostné orgie... To vše v seriálu Tudorovci. 
Boulogne, Francie. Úplavice, Francouzi a hladomor (dobrá, vrchnost se samozřejmě cpe jako jindy) nadále drtí anglické drancovací ambice a podporujou každodenní počítání mrtvých. Hladoví i mnoho okolních městeček a vísek, ale nikoho to v seriálu příliš nevzrušuje. Král Jindřich VIII., muž velmi chatrného zdraví, ze slova úplavice beztak šílí. Snad boží trest?
Královna a momentálně i zmocněná regentka Kateřina Parrová chytře brání luteránskou víru, jenž kdysi přijala za svou, před fanatickým kněžstvem tradičně pochybné duchovní kvality. Mám za to, že smrtí některých stávajících kněžích se uleví lidem a především pak Bohu. Kateřina Parrová se dosti drze snaží přenášet luteránství do dalších duší, jako třeba mezi královy děti, především pak na zrzavou Alžbětu po Janě Boleynové, taky luteránce. Velmi brzy však naráží na žulovou zeď jménem Mary Tudorovna. Dostane-li se po Jindřichovi jednou k moci, věřte tomu, že vinou této zdánlivě křehké staré panny bude z nábožensko-fanatických důvodů sťato opravdu MNOHO hlav.
Horečně kopaný tunel v Boulogne je mezitím dokopán a odpálen, přičemž jeho svérázný italský stavbyvedoucí umírá v závalu po explozi. Jindřich dostává symbolické těžké klíče od tohoto kdysi půvabného severofrancouzského města. Charles Brandon, kterému celé tažení vyšlo na podtrženou jedničku, má na práci něco ještě lepšího. Eskortuje si totiž domů francouzskou milenku, kterou má, zdá se, upřímně rád, neboť jeho dosavadní život rodinným štěstím absolutně nepřekypuje. Zato teď se má opravdu nač koukat.
Po návratu na ostrovy „dědek“ (všechna čest Jonathanu Rhysi–Meyersovi za výkon doslova královský) Jindřich jenom potvrzuje, jak moc se v nové královně našel, a její život i její víra by snad mohly být i v bezpečí, kdyby pár kněžích a rádoby rádců nezapočalo kutí nových piklí. Dvůr naopak po letech opouští fyzicky se rozpadající španělský velvyslanec Eustac, leč ne moc s pompou vzhledem k tomu, že španělský král opět nedodržel své slovo a usmířil se s Francouzi. Eustac byl bezesporu kvalitní postavou a o jeho schopnostech nejlépe svědčí to, že se dožil všech čtyř sezón. Považte, na anglickém dvoře!
Nakonec je všeho na Jindřicha tolik, že kolabuje ve své pracovně, dlouhodobě úspěšně týrán psychicky i fyzicky. Jedná se o vztyčený varovný prst nebo o celou labutí píseň?
Pardon. JANA Boleynová? 😉 Opravte to prosím.