Král Jindřich VIII. se opětovně jakžtakž vylízal z chronických problémů s pravou nohou, což automaticky znamená dočasnou stopku pro kamereou tolik propíraný románek Kateřina Howardová & Thomas Culpepper. Trpělivost troufalého mládí tak dostává na obou stranách hříchu opravdu zabrat. Jindřich dokonce rozhazuje tu nemocným mrzákům, tu zase běžné spodině, a rozhazoval by zajisté i víc, kdyby věděl, že královna Kateřina (snad) očekává (snad) královské dítě, doufajíc, že rodu mužského.
Naneštěstí znalost anatomie ani sebe sama není v případě Kateřiny zrovna suverénní, a tak musí chtě nechtě Jindřicha záhy zarmoutit informací, že nečeká ani ň. Jindřich se léčí na hradě Anny Klévské (mimochodem perfektně ztvárněné) jídlem, kartami a nakonec i sexem. Jenže kde si král Albionu uždíbne ždibíček, tam Kateřina suverénně bere plnými hrstmi… Stojí za připomenutí, že Anna de facto pečuje o mladou Alžbětu, ačkoli není její, cpe do ní intelektuálno, a vůbec je pokora, morálka a čistota sama.
Jelikož král zrovna nemládne, začíná dvorem pozvolna lítat šeptanda ohledně nástupnictví, kde si může dělat zálusk jak Edward Tudor po nebožce královně Janě, kterou Jindřich pořád tak úplně nevytloukl z hlavy, tak pobožná Mary, nejstarší opravdu legitimní následník trůnu, byť nesprávného pohlaví. Zato Alžběta je rovnou považována za outsidera mocenského boje.
Král putuje napříč zemí nenápadně vyžehlit tradičně se opakující občanské nepokoje. Bere s sebou jak u lidu populární Mary, tak nepříliš akceptovanou Kateřinu, a mimo jiné i Thomase Culpeppera, který je s to Kateřinu dál obletovat, jen co se trochu obnoví otravné královo poranění. V Londýně se na stole nepřátel meztím kupí další a další špína na adresu Lorda Surreyho, který si nadále dělá co chce, povyšuje (se), kde může, a jistě bude ve vhodný okamžik vhodně diskriminován.